Ráj zadarmo. Stačí dojít do Německa, si nadále myslí uprchlíci celého světa.

Sešitá ústa mladých, svalnatých, mužů, výzvy k jejich záchraně a řeči o tom, že budou spíš volit smrt, než návrat domů? Kdo jsou muži, kteří místo boje za svou zemi a svá práva, svobodu a život jdou raději žebrat do Evropy o azyl?

Války byly, jsou a budou. Na občanech každého státu je, aby svůj stát bránili a bránili své rodiny. Ovšem utéct a nechat rodinu napospas situaci s tím, že třeba za pár let bude moct přijít za uprchlým mužem někam do Německa? Pochopím prchající rodiny. Nechápu ale muže, co rodiny klidně opustí, hrají divadlo na každé hranici a jejich jedinou snahou je zachránit sebe sama, v horším případě jako rukojmí použít nějaké dítě, které možná ani není jejich. Tomu se říká zbabělost.

Možná že paní Merkelová tohle tak chtěla. Mladí muži v Německu založí rodiny s mladými Němkami a vznikne tak obroda německého národa. A rodiny uprchlíku v jejich vlasti? No přece pro ně někdo nepojede nebo nepošle.

Hrané zoufalství mužů, kteří absolvovali velmi náročnou cestu, kterou by staří nebo děti s ženami sotva zvládly, šikovně sešitá ústa, aby prošlo pití brčkem a malé kousky stravy. To se dá vydržet. Jen ať je reportéři fotí a lidé vidí, jak jsou na tom uprchlíci špatně. Že jsou svalnatí, dobře živení a ještě i dobře ošacení – pokud je nemá v hledáčku fotograf? Kdyby na cestu nebyli dobře připraveni, nedošli by. A že zaplatili desítky tisíc převaděčům? Kde vzali ty prostředky? Svým rodinám? Nejspíš ano. A s takovými máme mít soucit a pustit je do Evropy?

Když čtu, že jde o Libyjce, Albánce, Bangladéšany, Íráčany, Somálce, Maročany a jistě mezi nimi jsou i další národnosti – jde jen a jen o uprchlíky-dezertéry, co se chtějí přisát na sociální systémy zemí Evropy a je jim NAPROSTO LHOSTEJNÉ, co se děje u nich doma. Ruku na srdce, vy všichni jejich obhájci – také byste doma nechali své rodiny a utekli za příslibem ráje tisíce kilometrů daleko?   

Pokud říkáte ano, nejste o chlup lepší, než právě tito lidé. Ve většině případů nechali ve své zemi dojít situaci tak daleko, že ji opustili a bez boje šli snadnou cestou za svým.  Takovými lidmi se dá jen opovrhovat. Zradili svou zemi a rodiny jednou a budou ochotni ji zradit kdykoliv znovu. Stačí říct, že je přijmete.

P.S. Ale zapomeňte na vděčnost! Oni to totiž vidí jako Vaši povinnost, se o ně postarat. Tak to řekla „jejich Angela“.